Smain.cz 

Fiat 127

Dnes jsem měl na celý den půjčené od svého skorošvagra jeho vozidlo – Fiat 127. Je to malé, 30 let staré auto s motorem o objemu asi 900 ccm a s výkonem 45 koní. Jinak řečeno žádný závoďák. Ale rovnou se přiznám, že takhle skvěle jsem si už opravdu dlouho nezařídil…

A jak se v něm tedy jezdí? Popíšu to jako běžný uživatel vcelku moderního auta… Začneme hezky od začátku. Normálně, když ráno jedu se svým autem tak k němu přijdu, na dálku si auto odemknu, nasednu, nastartuji, rozsvítím světla, zapnu si pás a vyjedu. Na takovou rychlost ve 127 můžete zapomenout… Přijdete k autu. Odemknete klíčkem a nasednete. Proč ten spolujezdec venku stojí a tak blbě kouká? Aha! Tady není centrální zamykání… Takže je třeba se natáhnout a otevřít mu ručně. To by bylo – posádka je na palubě, takže start. Vytáhnout sytič, vyřadit na neutrál a zmáčknout spojku, aby se moc nezatěžoval startér, jemně polechtat plyn a otočit klíčkem. Hurá, Fiátek chytnul na první pokus. Připoutat se není také tak jednoduché. Samonavíjecí pásy zde nejsou, takže pokud v autě před vámi neseděl člověk se stejnou postavou jako vy, je třeba si pás dostatečně povolit, případně utáhnout tak, aby správně držel tělo. Světla naštěstí není potřeba řešit – po nastartování se rozsvítí automaticky (hmm, pokrokové…). Pak jen stačí pořádně zakvedlat řadící pákou, najít jedničku a jedeme… Teď, když je venku tak pěkně teplo, tak chviličku po rozjezdu můžeme vypnout sytič (v zimě je třeba čekat o něco déle).

Jízdní komfort je překvapivě dobrý a jízda je vlastně docela pohodlná – nerovnosti auto překonává docela v klidu a nerozhodí ho ani dlažební kostky, příčné prahy ani kanály. Jen větší díra v silnici s autem nepříjemně zatřese. Akcelerace do 60 km/h není špatná, pak už to ale zase tak horké není a jak auto zrychluje na stovku si ani netroufnu odhadovat, protože více než 80 km/h jsem s ním nejel. Ne, že by nebyla možnost. Jen jsem prostě neměl potřebu jet rychleji. Převodovka má 4 stupně a většinu času – a to i ve městě – se dá jet právě na čtyřku. Podřazovat je třeba jen do kopečka. V zatáčkách auto sedí překvapivě dobře a po městě se s ním dá jezdit docela i svižně. Rozhodně se nemusíte bát, že budete brzdou provozu. Mimo město už to bude o něco horší. Při brzdění je třeba dávat si pozor a hlavně brzdit včas, protože brzdový pedál nejde mačkat tak lehce jako u moderních aut. Je třeba na něj šlapat trochu silněji, ale pak není ani se zastavováním problém. Jedna věc je ale na autě super – 127 se vejde snad všude. Parkování pro mne bylo dnes všude o moc snazší. I v místech, kde normálně nemám šanci, tak se 127 jsem se vešel úplně v pohodě. Aby ne, když má jen lehce přes 3,5 metru na délku a 1,5 metru na šířku. Takhle v číslech to zase tak malé nevypadá (je jen o 1 m kratší a 30 cm užší, než Honda), ale věřte, že rozdíl v reálu je opravdu veliký. Při jízdě po Praze je to opravdu vítaná změna.

Interiér je, podle mne, na tak malé auto relativně prostorný – alespoň na předních sedadlech. Vzadu jsem neseděl a jak jsem se koukal, tak bych s tím asi i měl problém. Sedačky jsou potaženy koženkou, mají trochu krátké sedáky i opěradla, ale i přesto jsou docela pohodlné. Ideální posaz za volantem pro lidi větší než 180 cm je třeba chvíli hledat, protože například volant trochu vadí kolenům. A kdo má rád sedačku co nejvíce kolmo, bude mít problém kvůli nízkému stropu. Nakonec se ale dá v autě pohodlně usadit. Zadní sedačky nejsou ani sklopné, takže převážení větších věcí nepřipadá v úvahu. Velikost kufru mne však příjemně překvapila. Podle návodu k obsluze má, pokud si dobře vzpomínám, 360 litrů, což je o 60 l víc než má nová Fabia. Škoda jen toho malého víka, protože jen díky němu není kufr moc praktický. Novější 127 už ale měly vyklápěcí 3. dveře i se zadním sklem a sklopná sedadla. Přístrojová deska je velice jednoduchá a jsou na ní jen nejnutnější ovladače a ukazatele potřebné pro jízdu (i otáčkoměr byste tu těžko hledali – řadit je třeba podle zvuku a citu). Jinak řečeno – ve 127 nenajdete žádné blbinky, které by vás při jízdě rozptylovaly.

Po jednom dnu stráveném v tomto jednoduchém malém Fiátku můžu říci, že po dlouhé době jsem si moc pěkně zařídil. Při jízdě vím co se s autem děje – je to cítit ve volantu, v pedálech, v sedačce, prostě všude… Konečně jsem měl pocit, že auto řídím já a ne naopak, jako je to občas u nových aut…

Mimochodem – dostal jsem nabídku na odkoupení právě tohoto Fiatu 127 a velice vážně uvažuji o tom, že bych svůj vozový park po 2 letech opět rozšířil na 2 vozy…

Aktualizace: Fiátek už je můj a veškeré opravy a úpravy budu popisovat na stránce, kterou jsem přímo pro svou 127 zřídil – www.fiat127.info.