Smain.cz 

Nikon D40 – dostupná zrcadlovka

Už asi tak rok jsem nenápadně pokukoval po digitálních zrcadlovkách. Focení mne vždy bavilo (pár kamarádů mi říká, že jsem horší než paparazzi ), foťák mám u sebe takřka neustále, ale s digitálním kompaktem to nebylo to pravé… No a nedávno se doma “náhodou” objevil Nikon D40…

Vybírání nebylo jednoduché… Chtěl jsem co nejlevnější zrcadlovku (no jo, peníze jsou až na prvním místě… znáte to…) a aby toho uměla co nejvíc. Procházel jsem různá fóra, blogy i různé jiné stránky a nakonec kromě ceny rozhodlo stejně jen to, že se mi D40 prostě líbila nejvíc… Za cenu, která se bohatě vešla i s 4 GB paměťovou kartou a brašnou do 20 tisíc je to, pro začátečníka, slušná zrcadlovka se 2 setovými objektivy (18-55 mm F 3,5-5,6 G II AF-S DX a AF-S 55-200 mm f/4-5,6 G DX ED černý s LC-52 / LF-1), což je pro mé potřeby více než dostatečný rozsah.

Co se týče parametrů foťáku, tak je to 6,1 Mpx s poměrem stran 3:2, takže hezky na klasické fotky. 6 megapixelů je pro mne víc než dost, protože fotky stejně nenechávám vyvolávat a rozlišení 3008 x 2000 na obrazovku běžného monitoru úplně stačí. A pro představu – v tomto režimu se na 4 GB kartu vejde více, než 1100 fotek. ISO je nastavitelné v rozsahu 200 – 3200, i když použitelné spíš jen do 1600, protože při 3200 už je šum na fotografii opravdu nepřehlédnutelný. Ryhlost závěrky 1/4000 s až 30 s, takže se budu moci vyřádit i s mýma oblíbenýma nočníma fotkama. Dokonce je zde režim bulb, což znamená, že se závěrka otevře při prvním stisku spouště a při dalším uzavře. Takto je možno ji nechat otevřenou až 30 minut, což už je opravdu šílené. ) Dále je k dispozici několik expozičních režimů, které jsem zatím ani nepoužil, takže moc nevím co umí. Snažím se fotit jen na manuál, a občas přepnu ještě na automat. A samozřejmě je možné fotit i do RAWu.

Co se týče subjektivních pocitů z foťáku, tak váha (cca 0,5 kg) je přiměřená – na krku i v ruce se dá foťák delší dobu snést. V ruce se drží dobře. Nastavování všeho možného je trochu složitější – všude spoustu tlačítek a funkcí, ale spíš jde asi o zvyk, protože už se v tom začínám orientovat. Líbí se mi, že se musí fotit s pomocí hledáčku (na displeji se ukáže až finální fotka, jinak je na něm vidět jen aktuální nastavení) a hezky manuálně ostřit. Oba objektivy mají sice zabudovaný motorek pro automatické ostření, ale zatím jsem to na automat většinou nepřepínal, protože manuál mi vyhovuje. Fotky, když to srovnám s mým původním Sony DSC-W5 jsou nesrovnatelně kvalitnější a hezčí. Soňák už má nejlepší léta za sebou, takže čočky nejsou úplně v nejlepším stavu a krom toho je zřejmě nějaký problém s CCD chipem, protože na každé fotce jsou takové nehezké fleky – a to dokáže dost zkazit i povedenou fotku. Takže tu vlastně srovnávám nesrovnatelné.

Pro představu jsem ještě přiložil pár fotek, co jsem za těch několik dní stihnul udělat. Není to žádný zázrak, ale s foťákem se zatím jen učím, takže mi to určitě prominete… Mimochodem, nově je tu na blogu nainstalován lightbox (prostě jsem se k udělání vlastní fotogalerie nedokopal), takže počínaje tímto článkem si fotky do budoucna konečně budete moci prohlédnout i ve větším.